Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Naučné putování loupežníka Štětky

V dávných dobách třicetileté války byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Dnes je jeho domovem bývalá jeskyně Mordloch, ukrytá daleko od lidí uprostřed stračenských lesů. Kde kdo jej v kraji zná. Chudé a poctivé chrání, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestá. Tento kraj mockrát křížem krážem prochodil. Zná zde každou cestu i pěšinku v mlází.

Stračí parkoviště

SKALNÍ ÚTVARY REGIONU ŠTĚTSKO

Skály CHKO Kokořínsko – Máchův kraj

Kokořínsko je známé především jako malebná krajina pískovcových skal. Přírodní skalní útvary častou vytvářejí bizarní tvary, v CHKO tak nalezneme například Obří hlavu, Žábu, Kance, Slona, Medvědici, Sněhurku a sedm trpaslíků, Barona a Hraběnku, Kardinála a Markýzu či nejznámější Pokličky. Skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať už z důvodů ryze praktických – vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn Hlučíc, Kamenný úl, Zkamenělý zámek), či uměleckých (sochařské díla Václava Levého).

Mordloch a Sedm chlebů

Mezi turisticky zajímavou lokalitu regionu beze sporu patří část CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, která zasahuje i do katastrů Štětska. Zdejší malebná krajina je poseta mnoha pískovcovými útvary, skalními masivy a jeskyněmi. Mezi ty s nejzajímavější pověstí patří jistě jeskyně Mordloch - ta je uměle vytvořenou jeskyní s pověstí o loupežnících z doby třicetileté války. Prakticky před ní je k vidění skalní skulptura s názvem Sedm chlebů. Tedy skála, připomínající sedm na sebe položených bochníků chleba. Dalšími zajímavými skalními útvary je Ontario, známé také pod jménem Žabí jeskyně.

Sochy Václava Levého

Mnohé ze zdejších skalních útvarů posloužily jako materiál pro monumentální díla liběchovskému sochaři Václavu Levému, který zde v padesátých letech 19. století vytvořil mnoho zajímavých skalních plastik. Jeho nejznámější díla v regionu Štětska jsou plastiky Had – zhruba pětimetrový obraz hada vytesaného do skály a Harfenici – reliéf představující čtyři lidské hlavy, vedle kterých je zdobená jeskyňka a u ní reliéf ženy s harfou. Dalším dílem je skalní kaple Máří Magdalény.

Nedaleko odtud se nachází Čertovy hlavy a Klácelka. Čertovy hlavy se nalézají na pískovcovém bloku nad obcí Želízy. Jedná se o reliéfy hlav pohádkových bytostí, připomínajících snad čerty, vytesané do dvou skalních bloků. a jsou to jedny z největších lesních skulptur sochaře Václava Levého. Klácelka je umělá jeskyně s reliéfy taktéž od sochaře Levého. Je složena ze dvou částí. První část, prostor před jeskyní, nazývána Blaník s heroickými postavami našich národních dějin. Druhá je vlastní umělá jeskyně Klácelka, přístupná bohatě zdobeným portálem. Podél stěn jsou kamenné lavice, prý zde stával i kamenný stůl. Stěny zdobeny reliéfy z bajky F. M. Klácela Ferina lišák a z předloh francouzského karikaturisty Grandvilla.

Sochař Václav Levý

Václav Levý byl významný český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami, které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství.

Václav Levý se narodil 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném. Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Po odjezdu studiích se náhodně setkává s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem, do jehož služeb Levý coby dvaadvacetiletý v roce 1844 vstupuje jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Sochařský talent Levého nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Matouše Klácela, vytváří reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. V té době zřejmě vznikají i díla Had a Harfenice nedaleko Stračí u Štětí. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby poslal Levého na konci roku 1845 na studia do Mnichova k jednomu z nejuznávanějších sochařů, příteli Ludwigu Schwanthalerovi.

Koncem roku 1849 se Levý vrací do Liběchova a zde v roce 1850 pokračuje ve výzdobě Klácelky – tentokráte tesá národní motivy z českých dějin – Blaník – Jana Žižku, Prokopa Holého atd. Po smrti mecenáše Veitha odjíždí Levý do Prahy, později studijně do Říma. Jaterní choroba, získaná v Římě, si však vybírá svou daň a Levý je schopen osobně ztvárnit pouze malou část zakázek a většinu z nich vytváří ve spolupráci se svým nejlepším žákem Josefem Myslbekem. Choroba však postupuje a Levý předčasně umírá 29. dubna 1870.

Plánovač trasy

Start trasy
Cíl trasy

MAPA - Stračí parkoviště