Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Naučné putování loupežníka Štětky

V dávných dobách třicetileté války byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Dnes je jeho domovem bývalá jeskyně Mordloch, ukrytá daleko od lidí uprostřed stračenských lesů. Kde kdo jej v kraji zná. Chudé a poctivé chrání, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestá. Tento kraj mockrát křížem krážem prochodil. Zná zde každou cestu i pěšinku v mlází.

Radouň, Židovský hřbitov

ŽIDOVSKÉ OSÍDLENÍ V REGIONU ŠTĚTSKO

Židovská osídlení regionu Štětsko v minulosti

Ve Štětí a obcích regionu Štětsko žilo před druhou světovou válkou kolem dvou set obyvatel židovské národnosti. Tragické válečné události se dotkly i židovské komunity ve zdejším kraji. Většina židovských obyvatel byla deportována do koncentračních nacistických táborů.

Židovská obec v Radouni

Poměrně početná židovská obec existovala v Radouni (117 osob) a zahrnovala i souvěrce ze širokého okolí (Hoštka, Štětí, Dubá). Původní synagoga stávala v domě čp. 94 při silnici do Čakovic, přežila II. světovou válku avšak v 80. letech 20. století byla zbořena.

Po válce se už život radouňské židovské komunity neobnovil, synagoga v obci a hřbitovní obřadní síň i samotný hřbitov postupně chátraly, ačkoliv byly prohlášeny za kulturní památku. V letech 2003 – 2005 byl hřbitov zbaven náletových křovin a dřevin a je pravidelně chemicky ošetřován. Obřadní síň je staticky zajištěna, kopule opravena, obvodové stěny jsou dozděny a omítnuty.

V Národním archivu v Praze je uložen plán hřbitova (1905/1908, Alfred Pick) a pohřební kniha „Chevry kadishi“ v Radouni (1909-1939). Pohřební bratrstvo v Radouni existovalo již v r. 1843. Pohřební kniha obsahuje celkem 621 záznamu, první pochází z r. 1787, poslední z r. 1938.

K dějinám radouňské židovské obce se dochovalo poměrně hodně archivního materiálu v Národním archivu v Praze a v SOA Litoměřice. Tak se dovídáme, že z Radouně pocházela například židovská matka spisovatele Leo Perutze, Emma Oesterreicher-Perutz.

Židovská obec v Brocně

V 19. století a na počátku 20. století žila i v Brocně relativně početná židovská komunita. V letních měsících ji ještě rozmnožovali židovští příbuzní a přátelé z Prahy, kteří zde na venkově trávili část horkých dnů na letním bytě. Pro jejich náboženské pobožnosti využívali modlitebnu, upravenou z původní kaple uprostřed návsi.

Jedním z „letňaků“ byl také pražský německo-židovský malíř Emil Orlik, který zde pobýval u svého strýce, hostinského Theodora Kuchlera. Výtvarník Emil Orlik (*1870 – †1932) po studiích v Mnichově žil v Praze. V letech 1900 a 1911–12 podnikl cesty do Japonska a na Dálný východ. V letech 1905–1932 byl v Berlíně profesorem Školy grafiky a knižního umění. Ve své tvorbě vycházel z pozdního impresionismu. Jeho rytiny a kolorované dřevořezy jsou ovlivněny secesí i japonským dřevořezem.

Při pobytu v Brocně roku 1902 vytvořil kolorovanou litografii s názvem „Sonntagsmorgen in Brotzen“ (Nedělní ráno v Brocně). Na obrázku je zachycena část roubené chalupy č. p. 15 a tři ženy v tehdejším svátečním obleku. Kaple sv. Prokopa v Brocně v jeden čas zřejmě sloužila jako modlitebna pro zdejší početnou židovskou komunitu.

Plánovač trasy

Start trasy
Cíl trasy

MAPA - Radouň, Židovský hřbitov