Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Naučné putování loupežníka Štětky

V dávných dobách třicetileté války byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Dnes je jeho domovem bývalá jeskyně Mordloch, ukrytá daleko od lidí uprostřed stračenských lesů. Kde kdo jej v kraji zná. Chudé a poctivé chrání, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestá. Tento kraj mockrát křížem krážem prochodil. Zná zde každou cestu i pěšinku v mlází.

Radouň

ČESKO – NĚMECKÉ SOUŽITÍ V REGIONU ŠTĚTSKO

Etnické změny

Na konci 1. tisíciletí nepochybně osídlilo zdejší krajinu české etnikum. To však bylo po třicetileté válce v průběhu 17. a 18. století vytlačeno německými osídlenci, přicházejícími ze severněji položených chudších pohraničních končin blíže k úrodnějšímu středu české kotliny. Tok Labe se ve zdejším regionu stal jazykovou hranicí. Po vzniku Československa r. 1918 nastal zpětný příliv česky mluvících osadníků, ale ti byli po 20 letech z velké části znovu vypuzeni nejdříve do okleštěných českých území a posléze do Protektorátu Čechy a Morava, vzniklém při německé okupaci v r. 1939. Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto do Německa a Rakouska, a tak se i Štětsko na pravém břehu Labe, podobně jako celé sudetoněmecké pohraničí, opětovně začalo počešťovat. Tyto etnické změny se netýkaly vesnic na levém břehu Labe, neboť konkrétně Hněvice a Račice na Štětsku zůstávaly vždy české.

Rok 1945

V červnu 1945 se odehrál první „divoký“ odsun asi 300 německých obyvatel do východního Německa, obsazeného sovětskou armádou. Byly to zejména ty rodiny, o jejíchž příslušnících se vědělo, že se angažovali pro nacismus a proti Československu. Bývalí němečtí spoluobčané pozbyli podle dekretů presidenta Beneše nejdůležitější občanská práva, zejména státní občanství, a museli nosit na rukávě bílé pásky. Jejich majetek se zkonfiskoval podle zásady, že se kolektivně podíleli na rozbití Československa v roce 1938. Zabavený majetek se měl stát součástí reparací za škody způsobené republice za války.

Začátkem srpna 1945 započal velký organizovaný odsun občanů německé národnosti do Německa. Podle líčení očitého svědka probíhal ve Štětí takto:

„Noc před odjezdem byla ve městě velmi vzrušená. Všechny domy byly osvětlené, Češi hlídkovali, v německých domácnostech se až do rána pálily nepotřebné nebo kompromitující věci a na cestu se balily jen nejpotřebnější předměty. Po páté hodině ranní se začali Němci shromažďovat na náměstí se svými balíky, bílé pásky na rukávech. Každý si směl vzít jen 30 kg zavazadel na příručním vozíku nebo v dětském kočárku. Před budovou soudu odevzdávali klíče od svých domů. Pak se vydali na poslední cestu městem. Průvod zabíral celou šířku Nádražní ulice a pomalu a poslušně se vlekl k nádraží. Uslzené obličeje žen a zaťaté pěstě mužů. Asi 1000 Němců se shromáždilo na nádraží. Nakládání zavazadel trvalo až do odpoledních hodin. Slunce pálilo a Němci v teplých šatech se pekli horkem. Teprve po 15.00 hod. se pohnul dlouhý vlak a po chvíli zmizel za štětskými vinicemi."

Po odsunu zůstalo ve Štětí ještě asi 100 Němců, hlavně ve smíšených manželstvích a několik prokazatelných antinacistů. Do prázdných domů se stěhovalo české obyvatelstvo. V září 1945 uvítalo Štětí také několik rodin vídeňských Čechů, kteří se po válce rozhodli repatriovat do staré vlasti z válkou poničené a zbídačené Vídně. Mezera po odsunutých německých spoluobčanech se pomalu zaplňovala, město bylo po staletích opět české, poměry se konsolidovaly.

V říjnu 1945 se ve městě ustavily politické strany tehdejší Národní fronty a řízení města se ujal Městský národní výbor. Jeho prvním předsedou si strany zvolily rolníka Karla Lejnara, který ve svém statku ve Štětí s rodinou přečkal německou okupaci. Nově byly pojmenovány ulice a náměstí, například: Velké náměstí > Benešovo nám., Malé nám. > Husovo nám., Nádražní ul. > Stalinova, další nové názvy zněly Masarykova, Lukešova, Horova, Komenského, Smetanova atd. Pojmenování prostoru u katolického kostela Husovým jménem pravděpodobně inspirovala vlna českého poválečného ateismu a příklon k národní Československé církvi. Také v případě Dohnalovy ulice došlo k drobnému omylu, kdy zastupitelé ponechali ulici slovansky znějícím jménem po kdysi oblíbeném německém lékaři a starostovi z r. 1869 MUDr. Heinrichu Dohnalovi.

Změny národností v obcích

Dle historických pramenů byla naprostá většina obyvatel v obcích regionu Štětsko na konci 19. století německé národnosti. Obyvatelstva stejných obcí v roce 2004 výrazně ubylo a je téměř výhradně národnosti české.

konec 19. stoletírok 2004
Brocno966 obyvatel235 obyvatel
Chcebuz909 převážně německých ob.200 obyvatel
Radouň900 převážně německých ob.200 obyvatel
Újezd188 obyvatel44 obyvatel
Veselí196 obyvatel30 obyvatel
Snědovice583 obyvatel274 obyvatel
Křešov348 obyvatel48 obyvatel
Střížovice239 obyvatel95 obyvatel

Plánovač trasy

Start trasy
Cíl trasy

MAPA - Radouň