Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKO   >   Toulky Zahradou Čech: Výprava do srdce pevnostního města

Toulky Zahradou Čech: Výprava do srdce pevnostního města

Město Terezín zná celý svět jako jeden z památníků holokaustu, strašlivé etapy lidských dějin. Terezín se ale před pár lety začal intenzivně hlásit k daleko starší minulosti, ke svému pevnostnímu charakteru. A protože se téhle myšlenky chopili lidé schopní a akční, můžeme dnes pozoruhodný pevnostní městský celek poznávat z úplně jiné stránky. A je to zážitek, jaký nikde jinde v Česku zaručeně nenajdete.

Informace

Kaprál na přechodu

Vlastně jsem to všechno objevil čirou náhodou. Projížděl jsem Terezínem a myslel na bůhvíco. Najednou jsem ale začal mít intenzivní pocit, že mi přeskočilo. Není přece možné, že po přechodu pro chodce přešli dva vojáci s puškami, kteří jakoby vystoupili z filmové pohádky S Čerty nejsou žerty. Zabrzdil jsem, promnul si oči, a bylo ještě hůř. Hned vedle auta se objevilo mohutné pevnostní dělo, které po chodníku táhlo několik stejně uniformovaných vojáků. Zaparkoval jsem a šel tomu přijít na kloub. Ten kloub mi zabral bezmála celý den a já od té doby jezdím do Terezína každou chvíli, protože mě nakazil elán místních vojenských historiků a nadšenců. V Terezíně se totiž neustále něco děje. Schválně – pojďte na procházku městem se mnou. Začít můžeme třeba v objektu, který nese název Retranchement 5, už proto, že je tu zároveň pokladna a Informační středisko. Sídlí tu velkorysé Muzeum města, ve kterém najdeme expozici zaměřenou na historii městské pevnosti od doby, kdy se za vlády císaře Josefa II. začala stavět. Dozvíme se tu o vzniku a stavbě všech opevnění, ale také třeba o počtu hospod a nevěstinců na konci 19. století, nebo o nejslavnějším terezínském vězni – Gavrilo Principovi, neblaze proslulém sarajevském atentátníkovi. Pak se vydáme do podzemí. Už jen samotný zážitek chodit cihlovými tunely pod opevněním je velkolepý, a když člověk ještě navíc zjistí, že účelem chodeb bylo dostat se nenápadně pod pozice útočícího vojska, dopravit tam výbušniny, počkat až si protivník pracně vybuduje zákopy – a vzápětí mu je vyhodit do povětří. Zpřístupněna je jen část chodeb, protože jejich celková délka se blíží třiceti kilometrům! Průvodce nám dopodrobna vyloží i rafinovaný záplavový systém a nám začne být jasné, že tahle pevnost by jistě byla nedobytná… kdyby někdy ve své historii naplnila svou funkci. Nic takového se ale nestalo. Teď se projdeme po zatravněných střechách Retranchementu 5 a tak trochu začneme pokukovat po dalších objektech pevnostního města, protože ty už na nás netrpělivě čekají. Na rozloučenou se vstupním objektem ještě nahlédneme do velmi autentické, a dokonce dobově obydlené, strážnice v bývalé Litoměřické bráně. Parta sapérů tu obvykle mastí karty, ale vždycky se najde někdo, kdo vás tu vtipně a velmi realisticky a bez příkras provede.

V kůži josefínského vojáka

Cestou přes střed města se zastavíme v unikátní kryté Jízdárně z druhé poloviny 19. století. Unikátní je rozhodně v rámci celého Česka, protože nikde jinde nenajdete tak skvěle dochovanou stavbu podobného účelu, s jedinečným systémem odkrytých dřevěných krovů. Je to opravdu úžasný prostor, a natrefíme-li tu některou z ukázek vojenské jízdy, třeba nácvik formací kavalérie nebo zápřah tažných koní, bude náš dojem mnohonásobně umocněn. Pak už nás kroky povedou do Dělostřeleckých kasáren ke zbrusu nově otevřené expozici Muzea Františka Josefa I.. Mají tu kouzelné dveře. Prochází se jimi z třeskuté současnosti rovnou do doby Rakouska-Uherska. Vláda slavného mocnáře trvala plných osmašedesát let, umíte si tedy představit, že památky na Franze Josefa jsou mnohé – je jich kolem dvou tisíc – a vypovídají nejen o něm, ale hlavně o životě té dlouhé doby. Jen pár kroků odtud vejdeme do objektu Kavalír 2, a tady naše procházka teprve dostane patřičné grády! Dokonale iluzivní a často velmi interaktivní je zdejší expozice. No, expozice, ono to po chviličce vypadá, jakoby ani nešlo o instalaci, jako kdybychom vstoupili rovnýma nohama do dobových kasáren. Prosté kavalce mužstva – jaké to bylo, spát na slamníku, si můžete na vlastní záda i vyzkoušet – se dost liší od kvartýrů poddůstojníků a především důstojníků – a co teprve skoro zámeckého pokoje velitele pevnosti. Vojáci tu ostatně dodnes jsou – ano, já vím, jsou to dobrovolníci navlečení do josefínských uniforem, ale proč se nenechat unést tou krásnou iluzí? A nejen vojáci, žije tu i neukázněná četa hospodářských zvířat, jimž vládne půvabná Princezna, takto bachyně vepře domácího. Nahlédneme i do kuchyně, ve které je všechno funkční, což „vojáci“ čas od času prověří tím, že si tu něco doopravdy uvaří nebo upečou. Ucítíte-li tedy na chodbách fortelnou vůni pečené kachny, nemusíte pátrat po vynalézavém přístroji na výrobu vůně, protože ta nádhera vážně vychází z horké trouby. Tady teprve pochopíte rozměr města – to až se dozvíte, že bylo koncipováno pro 11 000 mužů, konkrétně pěchoty, jízdy, dělostřelectva, technických profesí, jakými byli třeba minéři, sapéři, pionýři, pontonéři…, které ještě doplňovali řemeslníci, mistři činností dnes bezmála zapomenutých, bez nichž se ale armáda neobešla. I jejich fortel a propriety jsou součástí expozice. Z čeho už nám ale půjde hlava doopravdy kolem, to je Muzeum La Grace. Jde o plachetnici, která tu logicky není fyzicky k vidění, protože jde o cvičnou loď, která dodnes brázdí oceány. Uvidíme tu ale konstrukčně velmi podobnou loď a dokonce sestoupíme do dokonalé repliky podpalubí takové plachetnice a budeme si moci udělat až nepříjemně přesný obraz, jak těžký a těsný takový námořní život je.

Na zteč!

Ze všeho nejlepší samozřejmě je, vydat se do Terezína v době některé z četných akcí, ideálně pak ve dnech, kdy tu vypukají tradiční Josefínské slavnosti. Několikrát denně – a dokonce i v noci – tu můžete z bezpečí pevnostního valu sledovat autentické ukázky bojů. Garantuju vám, že během dvou tří výstřelů se ocitnete v 18. století. Útok jízdy, pěchota v běhu s obnaženými bodáky, salvy z pušek, ale také z pevnostních i jiných děl, přesných a zatraceně funkčních replik dobových zbraní… Možná jste něco podobného už někde viděli, ale v reálných kulisách cihlové pevnosti docela jistě ne. Je to zážitek masivní a velmi neotřelý. Tak co, nedostali jste z toho všeho trochu hlad? Na kraji města na vás čeká příjemná a dobrá restaurace Kotlina, součást stejnojmenného devítijamkového golfového hřiště, mimochodem vůbec nejníže položeného v rámci celé České republiky. Tak dobrou chuť a možná i skvělou hru!

Autor textu: Rostislav Křivánek