Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKOHRADY A VRCHOLY   >   Toulky Zahradou Čech: Krása tam, kde ji málokdo čeká

Toulky Zahradou Čech: Krása tam, kde ji málokdo čeká

Kdybych vám bez obalu řekl, že vás zvu na skvělý výlet do Lovosic, dost možná by nejeden z vás došel k závěru, že si z něj dělám legraci. A tak na to půjdu pomalu, neboť to myslím zcela vážně.

Informace

Ona krása je všude, jen ji člověk musí umět a hlavně chtít nalézt. Nic nedejte na předsudky a pojďte se mnou, uvidíte, že vás to bude bavit.

Žádné bezhlavé vstávání, dejte pěkně sluníčku čas, aby se otřepalo z ranní kocoviny a prohřálo vzduch. A jdeme na to zvesela – začneme na hřbitově. Pozor, to vůbec není černý humor. Nevím, jak vy, ale já mám hřbitovy rád. Jsou to nesmírně klidná, tichá, upravená místa, kde si člověk odpočine a tak trochu se uklidní tím, že žádný problém neroste do nebe. Nadto je taková návštěva i motivující – nejsme tu věčně, takže by to chtělo žít smysluplně. Až na konci poměrně rozsáhlého lovosického hřbitova je pietní místo. Tady stával židovský hřbitov. Židovská komunita žila ve městě dost možná už od poloviny 16. století, Židé se tu tradičně věnovali především koželužství. Až do 80. let tu stával hřbitov, na jaký jsme zvyklí odjinud, ale, čert ví, co na starobylých macevách komu vadilo, v roce 1982 byly vyvezeny na skládku. Nebich, jak by řekli Židé. Dnes zůstala jen novorománská obřadní síň a památník obklopený několika málo zbylými macevami, ale i tak je to silné místo.

Procházka městem s gastronomickou tečkou

Ze hřbitova nás modrá značka povede kolem půvabné barokní kaple Panny Marie Einsiedelské, vystavěné na paměť rakouského generála Radicattiho padnuvšího v bitvě u Lovosic, první bitvě Sedmileté války. Raritou je ovšem památník tvořící zadní trakt kapličky. Je-li kaple uctěním generála, je památník uctěním všech ostatních padlých. Nepřipadá vám uklidňující, že je stále méně lidí, kteří pamatují, že by jejich příbuzný padl v jakékoli válce? Ostatně, jen o kousek dál stojí Mírový kostel husitské církve, velmi zajímavá secesní budova s věží pozoruhodných proporcí. To už jsme bezmála v centru, na ulici Osvoboditelů, kde nás čeká jedna z nejzajímavějších budov, skutečná perla Lovosic, nádherná Pfannschmidtova vila. V roce 1887 si ji nechal postavit velkostatkář a později i starosta Lovosic Franz Pfannschmidt. Město ji nákladně opravilo, sídlí tu Informační středisko a knihovna. Určitě zajděte do zdejšího Íčka, řeknou vám o Lovosicích ještě daleko víc zajímavých věcí, než mohu já v mezích tohoto článku. O pár kroků dál tak trochu vyrazí dech radnice. Budova důstojná a dominantní, na druhou stranu tak trochu jako pohádkový hrad, kde se všechno smí (tedy v architektonickém slova smyslu). A ono tomu opravdu tak je - jde o eklektickou budovu se secesními prvky, postavenou v roce 1907. Eklekticismus je vlastně vznešené pojmenování pro „všehochuť“ nebo „od každého něco“. Tak, a jsme na Václavském náměstí. Tady sice sv. Václav na koni nesedí, zato tu má krásný barokní jednolodní kostel, na dohled od zámku, který dnes slouží jako škola. A teď pochopíte, proč jsem vás nabádal, abyste si zbytečně nepřivstávali. Je totiž čas oběda, a to je v Lovosicích doba příjemná, protože tu natrefíte hned na dvě velmi dobré restaurace – restaurant Patriot v hotelu Lev a restaurant Cukrovar. Tam i tam se dočkáte smysluplné, kvalitní a poctivé kuchyně v současném gastronomickém trendu.

Přes vodu k vodě

Po jídle by to chtělo někde příjemně spočinout. Vydáme se tedy z náměstí Přívozní ulicí… kam asi? Správně, k přívozu. Ten má kotviště u novogotického loveckého zámečku, kde dnes kromě jiných sídlí i velmi příjemné Café Zámeček. Zdejší obzvláště vlídný Charón nás za nevelkou minci převeze a my se budeme moci kochat nádhernými scenériemi Labe, ať už po proudu nebo proti němu. Stanuvše na pravém břehu, ani nás, vinou hustého porostu, nenapadne, že necelých sto metrů před námi je krásná písečná pláž lákající k lenošení, ale také k příjemným vodním radovánkám. Hned za bujným stromovím totiž leží Píšťanské jezero, které na přelomu 50. a 60. let minulého století vzniklo zatopením pískovny labskou vodou. Ve zdejší maríně kotví nejedna jachta, člun anebo jiná lodní sorta, je tu i příjemná, terasou opatřená restaurace vyznávající tradiční českou kuchyni. Dá se tu bydlet, rybařit, připlout a zase odplout na lodi, holdovat vodním sportům. To všechno pod důstojným dohledem věkovitého vrchu Radobýlu. Tak vidíte, Lovosice nejsou jen „chemické“ a „dlouhé“, ale taky příjemné a pohostinné.

Autor textu: Rostislav Křivánek