Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKOHRADY A VRCHOLY   >   Litoměřice, bílý sen na Labi - toulky Zahradou Čech

Litoměřice, bílý sen na Labi - toulky Zahradou Čech

U břehů Velké řeky, na pozadí zelenavých kopců kotví nádherná bílá loď a její svatoštěpánský stěžeň propichuje nebe. Sen, který se zdá pokaždé, když se člověk blíží k Litoměřicím, k hrdému městu obtěžkanému vzácným nákladem historických skvostů, z nichž ty nejzářivější mají barokní rodokmen, podepsaný povětšinou jedním z nejslavnějších Litoměřičanů, architektem Oktaviánem Broggiem, jehož génius vtisknul tvář polovině severních Čech. Procházet se uličkami, parkány a náměstími Litoměřic je útěšné a omamné. Pojďme tedy vyrazit na toulku městem – začněme brzy ráno, abychom s přicházející nocí litovali, že den je tak krátký.
ObtížnostVhodné pro: Pěší turisty

Informace

Po stopách otců biskupů

Je brzy ráno, tak brzy, že hejna holubů ještě podřimují na římsách a nám dělá společnost jen novorozené slunce a zvědavý vítr, který vymetá zákoutí Dómského pahorku. Jsme na počátku. Právě tady kdysi stávalo přemyslovské hradiště, z něhož postupem času vyrostlo město. Zavřeme-li oči, vynoří se v naší fantazii z mlhy románská svatoštěpánská bazilika z úsvitu druhého tisíciletí. Dnes na jejím místě stojí vznešená katedrála zasvěcená stejnému světci. Litoměřice jsou už od počátku léta 1655 sídelním městem biskupů a církevní významnost města se promítla i do jeho podoby. Dómský pahorek je místem podivuhodného, velebného klidu. Jakoby tu sídlil jiný čas, než za jeho branami. Už první ze zdejších biskupů tu nechal vybudovat uzavřený církevní areál o třech branách. Budovy biskupské rezidence, diecézní charity i kapitulní konzistoře jsou doslova korunovány štíhlou věží stojící cudně na dosah katedrály. Než se na ni vyšplháme, nahlédněme ještě do kostela, dnes není mše, tak alespoň přes mříž. Naše oči se propadnou do časů raného baroka a uši se nedokáží zbavit dojmu, že slyší tiché kroky biskupa Schleinitze, který po ránu obhlíží čerstvě dokončené dílo stavitelů. A pak konečně, po zdatné porci schodů, staneme na věži a pohled na město a okolí nám dozajista vezme dech. Z jedné strany České středohoří objímá a chrání spleť uliček, na druhé straně se pak otevírá široká labská rovina. Tohle je tedy město, které nám bude po celý den hostitelem. A když už jsme začali dědictvím biskupů, setrvejme ještě nějakou chvíli ve světě pokory a modliteb. Litoměřické kostely jsou barokní a krásné. Kostel Všech Svatých, řečený Bílý kostel na Mírovém náměstí, pak kostel svatého Jakuba Staršího na náměstí Dominikánském a nakonec kostel Zvěstování Panny Marie, jímž vrcholí mohutná stavba jezuitské koleje. Do prvních dvou svatostánků můžeme jen v době mše, posledně jmenovaný kostel je nám otevřen vždy, když se tu koná koncert nebo některá z výstav Severočeské galerie výtvarných umění, jíž nyní kostel patří. Její sbírky navštívíme ještě dvakrát – nejprve, v duchu naší ranní „biskupské procházky“ v Galerii a muzeu litoměřické diecéze (na náměstí) a potom o pár metrů dál, v hlavní budově galerie.

Od vína k papíru

Ochutnali jsme město, tak si ho pojďme vypít do dna. Naše kroky teď vedou do majestátní budovy gotického hradu, jehož zdi dobře pamatují i dvě návštěvy císaře a krále Karla IV. Skutečně jen zdi, neboť interiér do nich vestavěný, je zcela moderní a velmi pozoruhodný. Chátrající památku tahle vestavba zachránila a dnes tu můžeme zažít věci zcela výjimečné. Třeba už na Nádvoří smíchu. Ono se tak nejmenuje, ale klidně by mohlo – je tu totiž půvabná expozice legendárního českého komika Felixe Holzmanna, svého času také Litoměřičana. V nejvyšším patře hradu nás ale čeká další svatostánek, tentokrát ovšem zasvěcený vínu. Kreativní a interaktivní expozice dlouhé historie vinařství v Litoměřicích, ale také putování oběma podoblastmi českého vína – Mělnickou i Litoměřickou, zakončené, jak jinak, ochutnávkou. Nevíme-li si rady, kam dál, poradí nám vlídné dámy z Informačního střediska v hradním přízemí. Pošlou nás nejspíše jen o pár desítek metrů dál, do jedné z hradebních bašt, někdejší jezuitské hvězdárny, která je dnes od dláždění po střechu plná loutek. Ve zdejší Galerii loutek pochopitelně pookřejí hlavně děti, ale půvab exponátů je velmi nakažlivý bez ohledu na věk. A když už jsme u městských hradeb, sledujme jejich přerušovanou stopu dál. Na konci Velké Dominikánské ulice, kam jsme vešli rovnou z náměstí, čeká nás malebný hrázděný domek přistavěný k hradební baště a v něm rukodělné království. Dílna ručního papíru nás seznámí s historií výroby papíru a nádavkem nás vtáhne do procesu výroby prastarého materiálu, takže odcházíme s ještě vlhkým, ale zcela vlastnoručním archem papíru.

Do hlubin, k oblakům i na parkány

Den pokročil a nám toho ještě tolik zbývá… Třeba vystoupat na věž ve tvaru číše, v domě zvaném Kalich. Stačí zajít do Informačního střediska na náměstí – a stoupání po hranaté spirále schodů může začít. Město shůry zase jinak, než z katedrální věže, ale pořád divukrásné. V „Íčku“ nám ale zároveň umožní sejít do podzemí, které je v Litoměřicích rozsáhlé, spletité atraktivní. Nejprve se vydáme chodbami radničního podzemí do expozice Důl Richard v proměnách času a potom, přes restauraci Radniční sklípek, do třípodlažního sklepení s historickou expozicí. Bylo by toho ještě hodně k prožití – muzeum v renesanční budově bývalé radnice, Máchova světnička, divadlo, kavárničky, restaurace, minipivovary, vinné sklepy… ale o tom zase až někdy příště. Teď už se smráká, tak se pojďme toulat parkány, tedy terasami lemujícími městské hradby. Pod námi jsou natěsnány domy a domečky, temnící nebe protíná silueta katedrály, rozsvěcí se první lampy a Karel Hynek Mácha nad schody nesoucími jeho jméno, začíná malovat slovy…

Autor textu: Rostislav Křivánek

MAPA - Litoměřice, bílý sen na Labi - toulky Zahradou...