Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   PODŘIPSKO   >   Toulky Zahradou Čech: Procházka Japonskem nedaleko Řípu

Toulky Zahradou Čech: Procházka Japonskem nedaleko Řípu

Nikoli, nezbláznil jsem se a nepropadl ze zeměpisu. Dnes vás zvu spíše na procházku, než že by to byl výlet. Projdeme se po lázních.

Informace

Všimli jste si někdy, jak příjemné je pobývat v lázních, třebaže netrpíte žádným neduhem? Bývají to klidná, malebná, uspořádaná a utěšená místa. Jedny z nejmenších lázní v Česku najdeme v obci Mšené-Lázně, nedaleko Budyně nad Ohří. A jak je to s tím Japonskem? Pojďte a uvidíte.

Od hrobky k oáze zdraví

Začneme opravdu na dohled od Řípu, ve vesnici Charvatce. Tady se pokocháme krásným kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kaplí sv. Anny a nádhernou mariánskou farou. Kostel má románské jádro, gotickou věž a barokní sakristii. Je nádherný a v ryze barokním kraji i útěšně vážný a skeptický. Jen o málo dál, těsně za vsí, ospale odpočívá hřbitov korunovaný pozoruhodnou novogotickou hřbitovní kaplí sv. Prokopa z roku 1911. Hned před ní se tyčí nejvýstavnější náhrobek, na kterém čteme Rodina Tomanova. Právě tady bude nejlepší začít náš výlet do Mšených-Lázní, neboť v této hrobce odpočívá osvícený muž, který se zasloužil o dnešní podobu lázní – František Toman. Zatímco scházíme z vršku dolů (buď po silničce, nebo cestou od kostela), abychom se asi po kilometru chůze ocitli v lázních, povíme si něco o Tomanových plánech. Ten už skoro sto let fungující lázně koupil koncem 19. století a energicky se pustil do velké rekonstrukce. V jejím rámci pozval do Mšeného mladého, pětadvacetiletého architekta s ještě mokrým diplomem, oblíbeného žáka proslulého profesora Jana Kotěry, jistého Jana Letzela a zadá mu stavbu ústředního lázeňského pavilonu, mšenské Dvorany. Je vážně s podivem, že se rozhodl dát šanci mladíčkovi, který ještě nepostavil jediný dům, faktem ale je, že to byl risk zcela opodstatněný. Jan Letzel totiž navrhnul velmi smělé a netradiční dílo, které sice nohama pevně vězí v secesi, je ale tak nesmírně jiné… Dřevění draci s vypoulenýma očima, orientální zdobné prvky, pestří ptáci, lomené vlnovky, jemné dřevořezby ozdobných trámů, stříšky jako z paláce japonského císaře… Úchvatné. A záhadné – Letzel v té přece době nemohl vůbec tušit, že ze Mšeného se vydá na cesty po jižní Evropě, že se ocitne v Egyptě, kam ho Jan Kotěra doporučí egyptskému místokráli do týmu architektů, ani že pouhé dva roky po odjezdu ze Mšena už bude usazen v Japonsku, prožije tu mnoho úžasných let a světově se tu proslaví, že tu bude stavět školy, paláce, muzeum, klášter, administrativní budovy, hotely, luxusní vily... Nemohlo ho ani napadnout, že jeho evropskou školou ovlivněné betonové budovy konstruované tak, aby odolaly i těm největším zemětřesením, stanou se legendou. Ani že ho jedna ze staveb přežije způsobem nevídaným. Když totiž v Hirošimě v roce 1915 dokončil Výstavní palác prefektury, nemohl vědět, že za deset let už nebude naživu, a už vůbec ne, že palác za dalších dvacet let jako jediná budova v epicentru odolá výbuchu atomové bomby a její kopule se stane světovým symbolem snahy o zamezení jaderné válce. Nic z toho netušil, a přece je mšenská Dvorana plná půvabných japonských vlivů. Hezký příběh, co říkáte?

Japonský esprit v českém parku

Stojíme před Letzelovou Dvoranou a tají se nám dech. Ten pavilón je prostě dokonale jiný, než cokoli, co v téhle zemi stojí. Možná vás napadne jistá vzdálená podobnost se stavbami architekta Dušana Jurkoviče a nebudete se plést - ten totiž v těch samých letech stavěl v Luhačovicích nádherné domy v duchu "lidové secese". Tohle je ale dokonalá „japonská secese“. Až několikrát obejdeme dům, užijeme si detailů, jakými jsou žlutá srdce, výmalba podsebití, dračí pylony, vlnovková „listela“ kolem celého domu, která evokuje moře, nádherný Pták Noh v lotosovém poli od malíře Daniela Mayera – vejdeme dovnitř a budeme žasnout dál. Triumf účelnosti a světla. Celý dům byl vystavěn jako nositel jediné místnosti – společenského lázeňského sálu – jídelny s balkónkem pro hudebníky – a jejího zázemí. Mimochodem, je tu i restaurace, takže hlady a žízní nezemřeme. Teď se ještě zajdeme podívat na druhou Letzelovu stavbu, nádhernou vilu Kyselka na svahu nad lázeňským parkem, dokončenou v roce 1907. Jan Letzel pak už v Česku ani v Evropě nikdy nic nepostavil, takže obhlížíme dva úžasné unikáty. Co dál? Můžeme vystoupat k romantické zřícenině kostela sv. Jana Nepomuckého, který nebyl nikdy dostavěn - střechu a věž s kopulí sice měl, ale nějak došly peníze a zcela dokončit se ho nepodařilo. A potom už nás čeká klidná procházka parkem kolem jezírka, anebo trochu delší a svižnější výlet do lesů kolem někdejšího půvabného koupaliště, které je dnes jen matným odleskem někdejší slávy – nejdelší lázeňský okruh krajinou tu měří zhruba 5 km. Ale není třeba trhat rekordy v chůzi, Mšené-Lázně jsou místo lákající spíše ke klidu a spočinutí. A kdybyste snad někdy nedejbože potřebovali vyzdravět – léčí se tu poruchy pohybového ústrojí, nemoci nervů a pooperační stavy, především pomocí slatinných zábalů a minerálních koupelí.

Autor textu: Rostislav Křivánek