Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKOHRADY A VRCHOLY   >   Toulky Zahradou Čech: Krajinou záhad, tajemného zvířete a podivného města

Toulky Zahradou Čech: Krajinou záhad, tajemného zvířete a podivného města

Dnes mám pro vás výlet, na který nezapomenete. Hned zpočátku vás ale musím upozornit, že je tedy pěkně náročný, takže méně zdatní chodci ať si vyberou snazší variantu, kterou později předestřu.

Informace

Máme tři cíle: Levín, Sedlo, Litýš, a ty se jen těžko podaří spojit nějakým smysluplným okruhem, takže mám zlepšovák – vypomůžeme si autem.

Startovním místem je nevelká obec Levín ležící v kopcích nad Úštěkem. Levínem nelze projet, aniž by člověk neotevřel údivem ústa. Na návsi totiž každému vyrazí dech pozoruhodný a málo vídaný typ církevní stavby – pozdně barokní kostel Povýšení svatého kříže. Je vystavěn na půdorysu kruhu. Už jenom obejít ho je zážitek, a co teprve, podaří-li se nám proniknout dovnitř. A podívejme, máme štěstí, je otevřeno. Kruhový prostor je tak nezvyklý, že jsou oči chvíli až dezorientované. Empory, jinak řečeno balkóny, v patře obkružují celý chrám, i oltář stojí na pozadí nerovné stěny – jako by světové strany nehrály roli a podstatný byl jen mikrosvět duchovního stánku. Až si prohlédneme výzdobu kostela, začneme bedlivě pátrat po zdech. Ano, je tady! Slavný „levínský kocour“! Malá kamenná deska s reliéfem zvířete obklopeného neznámým písmem. Záhada k pohledání. Reliéf pochází nejspíše až někdy ze 13. století, nápis na něm dodnes nikdo nepřečetl - a ono tajemné zvíře? Kocour, beránek nebo snad ďábel sám? Nejpravděpodobněji jde o lva (název obce nám pak náhle dává daleko větší smysl). Symbolika Krista, jako lva z kmene Judova, není nijak výjimečná – je to ovšem jen jedno z mnoha možných vysvětlení. No, není to báječné, že pořád ještě existují nevysvětlitelné záhady a my že u nich můžeme být? Tím ovšem pozoruhodnosti Levína nekončí. Už z obrovské dálky je totiž vidět slavnou levínskou zvonici, ke které snadno vyšplháme značenou cestou. Stojí na plochém návrší nad vsí. Na velmi podezřelém návrší. Tady snad někdy muselo něco stát, napadne nás – a budeme mít pravdu. Stával tu hrad. Zvonice není jeho pozůstatkem, byla postavena až dávno po jeho zániku. Kdy? Inu, i to je trochu záhada. Je velmi pravděpodobné, že hrad zanikl už před polovinou 14. století, jeho existenci ale nade vši pochybnost prokázali archeologové. Zdi tedy nezbyly, ale to místo má fantastickou atmosféru. A zvonice? Na tu se dá vystoupat a okénky nahlédnout do krajiny. Netřeba se tím ale příliš zdržovat, protože výhledů si dnes ještě užijeme – a jakých!

Dobrodiním modré značky dostaneme se přes Horní Vysoké a osadu Lhotsko až na rozcestí pod Sedlem. Máte pravdu, Sedlo je nejvyšší hora severní části Českého středohoří, tyčí se do výše hrdých 726 nadmořských metrů. Pohledem na rozcestník zjistíme, že my právě stojíme nad mořem nějakých 473 metrů. Čtvrt kilometru převýšení. Už chápete, proč jsem na začátku strašil? Méně zdatní tedy nechť se vydají lesní silničkou po červené a počkají na nás na Litýši. My stateční jdeme se drápati do vrchu sledujíce zelenou značku. Tedy, výstup na Milešovku je proti tomu snadný výlet. Příkrý sráz ne a ne skončit, pěšina urputně stoupá, pot se lije. A když už se vyšplháme na vrchol, zjistíme, že jde jen o část masivu zvaný Baba a úleva nebude mít dlouhého trvání – takže zase vzhůru. Má to vůbec smysl, zeptáte se možná. Má. Obrovský. Sedlo jednak nabízí několik vyhlídek, ze kterých je vidět celý svět. No, úplně celý asi ne, ale pořádná část, ta nejkrásnější, určitě ano. Celou Zahradu Čech budete mít jak na dlani. To ale není všechno. Podivuhodný a tajemný čedič tu díky mrazu a větru vytvořil v bukovo-javorovém lese fantaskní podívanou. Je to jako kdybyste vstoupili někde v pralese (mimochodem, část lesa na Sedle má skutečně pralesní charakter) do neznámého města, které kdysi dávno opustila zapomenutá civilizace. Pyramidy, puebla, zikkuraty… shluky skal zvětralých do prazvláštních tvarů rozjitří naši fantazii, pokroucené ruce zachmuřených dubů obraz ještě ozvláštní… je to přízračné, je to jedinečné. Nakonec dojdeme až na nejzazší vyhlídku, na nejjižnější část Sedla. Pocit, že se na krajinu pod sebou díváte z horkovzdušného balónu nebo dokonce z letadla, je velmi intenzivní. Moc krásnějších pohledů do české krajiny jsem nezažil. Sestup není o nic snadnější, než byl výstup, ale na východní straně kopce je strmá část přeci jen kratší. Pak jdeme krásnými lesními cestami a rozpřaženými loukami až do místa, které nás zase přinutí usednout a tiše se dívat. Mauzoleum rodiny Schrollových se vynoří nečekaně a chvíli působí jako zjevení. Klasicistní, přesněji řečeno antikizující hrobka, kterou si pro svou rodinu dal vystavět poslední majitel Liběšic textilní velkopodnikatel Josef Schroll, stojí na nevelkém palouku ve svahu. Výhled odtud je omamný. Je krásná představa, že z místa, kde jsme pohřbeni, můžeme se dívat bez ustání, do skonání věků. Odtud by tedy bylo nač se dívat. Po jedenácti kilometrech náročné chůze jsme zase v Levíně a autem se přepravíme na druhou stranu Sedla, přes Kotelice a Novou vesničku až na lesní parkoviště pod vrch Litýš. Nahoru je to kousek. V létě odtud žádný rozhled není, listy očím brání ve výhledu, ale mohutná kamenná zeď i další pozůstatky hradu jsou pro milovníka historie a zejména opevněných staveb úžasným materiálem k průzkumu. Minule jsme si z Kalicha prohlíželi protější Pannu, kterou vybudoval Zikmund z Vartenberka jako opěrný bod proti Žižkovi. Kdybychom se byli otočili na východ, viděli bychom zalesněný vršek, na kterém stojíme dnes. Ano, i hrad Litýš vystavěl pan Zikmund, aby Žižku sevřel ze dvou stran. Jak už ale víme, platné mu to nebylo ani jen trochu. Jestli ale Žižka dobyl Litýš stejně jako se mu to podařilo v případě Panny, nevíme. Dneska to prostě byl výlet od záhady k záhadě.

Autor textu: Rostislav Křivánek