Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKO   >   Toulky Zahradou Čech: Do středověkého Úštěku

Toulky Zahradou Čech: Do středověkého Úštěku

Není v Česku zase tolik míst, kde byste si mohli po pár minutách připadat jako v dobách dávno minulých, obklopeni středověkou dispozicí města, hmatatelně zahrnuti pocitem, že se tu historie vymkla současnosti a zřídila si tu své hnízdo. Já tenhle krásný pocit mám v Úštěku, a to pokaždé. Stopy lidských osudů a nadějí odtud prostě nemizí.

Informace

Domy důstojné i ptačí

Zajeďte si tam a vymezte si dostatek času, budete překvapeni, jak štědré tohle město je. Na nevelké ploše tu totiž najdete tolik pozoruhodností, zábav a povyražení, že tu klidně můžete strávit i několik dní – a pořád nebudete znát všechno. Tak třeba hned jádro města samotné, vůbec nejmenší památková rezervace v Česku. Protáhlé náměstí roubené měšťanskými domy, z nichž některé pamatují dobu gotickou a dodnes uchvacují krásnými štíty a podsaditým podloubím, jiné zase odkazují ke stylům pozdějším, třeba elegantní barokní budova děkanství z dílny litoměřického stavitele Octavia Broggia. Až obejdete dominantní pozdně barokní kostel Petra a Pavla, mohl by ve vás vzniknout dojem, že to nejzajímavější z Úštěku už znáte. Chyba lávky! Úštěk je totiž město tak říkajíc patrové. Dojdete-li z náměstí k úštěckému hradu, který byl nějaký čas i pivovarem, až ke gotické Pikartské věži, zjistíte, že jste na úrovni někdejších městských hradeb a že hluboko pod vámi kouzlí tiše se vinoucí Úštěcký potok malebné údolí sevřené ze všech stran hradbami pískovcových stěn. Domy, jejichž klidná průčelí známe z náměstí, tu šplhají po příkré skále do údolí. V jednom místě jsou dřevěné pavlače a přístavky doslova přilepené na skálu tak, že vás prostě nemůže nenapadnout srovnání s vlaštovčími hnízdy. Však jsou to také slavné Ptačí domky vytvářející jednu z nejpůvabnějších úštěckých vedut. Pamětihodností ale nemá být konec. Vaši pozornost bezesporu přitáhne velkoryse a invenčně opravená synagoga – drobná a sestupující do údolí jako všechno v tomhle městě - která díky umění a fortelu našich současníků povstala doslova z ruin. Až si tu prohlédnete samotnou modlitebnu s nádherným dřevěným „ženským“ ochozem a filigránsky provedenou výmalbou, vyrazí vám dech nižší patra budovy. Sestoupáte totiž do učebny školy, která je propojena s bytem učitele. Vedlejší rabínský dům a s ním sousedící budova řečená „gotické dvojče“, jsou také precizně a s láskou opraveny a nabízejí krom potěchy oka i kulturní zážitky. Výlet na židovský hřbitov se v této souvislosti jeví jako logický – a vážně stojí za to.

Křížovou cestou ke korábu v lese

A když už jste nohy přivykli chůzi, vydejte se do okolí Úštěku, je úžasné. Na dosah jsou dva pozoruhodné cíle – jeden viditelný už zdaleka, druhý skrytý v lesích. Dominantou kraje je Kalvárie s křížovou cestou v Ostrém, které zdejší odnepaměti a s láskou říkají „Kostelíčky“. Pohled shora je mámivý - otevře se před vámi široké údolí lemované vrchy severní části Českého středohoří. Jen o pár kilometrů dál vás uprostřed lesa zaskočí majestátné ruiny Helfenburku, hradu pražských arcibiskupů. Velmi dobře zachovalé obvodové hradby působí z opravené a přístupné hradní věže jako boky a příď kamenného korábu, který uvízl na útesu, a moře pod ním vyschlo. Budete bloumat hradními zákoutími, objevovat úzké průlezy i nečekaně se rozbíhající nádvoří, šplhat po schůdcích i travou porostlých zbytcích paláců, naladěni zcela romanticky a dobrodružně. Vydáte-li se ovšem z Úštěka opačným směrem, dorazíte do Levína, městyse schouleného pod hrdou zvonicí, z níž budete mít severní část Českého středohoří s dvojhřbetým Sedlem, náhorním Verneřickem i Úštěckou kotlinou jako na dlani. Co vás ale při pohledu dolů upoutá nejvíc, bude jedinečný pozdně barokní kostel Povýšení svatého Kříže uprostřed obce. Podobnou kruhovou stavbu najdete u nás málokde.

Pekelně zábavné město

Nasyceni historií i krajinou, vraťte se do Úštěka a užijte si ho ještě trochu jinak. Čeká vás tu ojedinělé Muzeum čertů v Pikartské věži, kde prožijete jednak dosti netradiční prohlídku všelijakých čertovských vynálezů a propriet včetně jediného peklému na světě i pohyblivého „Potrestání hříšné ženy spravedlivým trestem pekelným“. V protějších městských gotických sklepích, za skřípějící branou pekelnou vás pak čeká setkání se samotným Luciferem a ve dnech výjimečných i s celou jeho čertí suitou. Mají tu váhu na lidské duše, pekelný časostroj, který odměřuje zbytek života, ale dokáže i rozběhnout dny a roky pozpátku, čertí vajíčko těsně před vylíhnutím, ústí strašlivé chodby, z níž s jekotem vylétají čerti, když se, nedej Lucifer, vajíčko rozbije, kovanou klec na převýchovu zatvrzelých hříšníků – a hlavně hříšnic, brusné kolo na čerchmantské pařáty… Hned vedle je zase Vodní svět plný akvárií představujících ryby sladkých vod od sumce po jesetera, o něco dál pak Muzeum starých pohlednic v někdejším vinném sklepě tesaném do skalního masivu, kam okouzleně sestupujete obklopeni lehce zažloutlými svědky starých časů. Na náměstí natrefíte zdejší Šatlavu, ve které objevíte maličký jarmark, mučírnu i vězeňské kobky a kde si budete moci vyzkoušet roli kata, raziče mincí anebo třeba bídného vězně. Je tu i Galerie u brány se stálou expozicí současných českých kreslířů a výtvarníků a od března do prosince se navíc ve městě takřka každý víkend konají nejrůznější akce, jarmarky, koncerty, divadla, posvícení… Je vám to málo? Hned za městem pableskuje hladina skoro sedmdesáti hektarového jezera Chmelař uzpůsobeného k rekreaci ve všech možných podobách. Jsou tu pláže, dětská hřiště, sportovní hřiště, minigolf, kulečník, půjčovny loděk a šlapadel… Jednou za sezónu se tu pak koná spektakulární akce „Dobytí jezera Chmelař piráty aneb Ukrutná řež na březích úštěckých“. Všude kolem vás budou piráti, korzáři, jakož i bukanýři, historické tržiště, rýžování zlata, divadla, soutěže a především bitva na souši i na vodě, tam potom na replice pirátského škuneru. Muškety střílejí, kordy zvoní, bambitky třeskají… kdepak, v Úštěku se nuda netrpí.

Autor textu: Rostislav Křivánek