Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde .

Home   >   LITOMĚŘICKOÚSTECKOHRADY A VRCHOLY   >   Toulky Zahradou Čech: České středohoří v kostce

Toulky Zahradou Čech: České středohoří v kostce

Jak dobře ví každý milovník Zahrady Čech, České středohoří je nádherná, pitoreskní a jedinečná oblast s fantaskním reliéfem a pestrým, dost často překvapivým rostlinstvem a zvířenou. Takové tvrzení na vás vychrlí každý tištěný nebo internetový průvodce většinou už v záhlaví.

Informace

Hned nato bude následovat dlouhý výčet úžasných míst, která prostě nesmíte vynechat. Já vám rozumím – to prostě jednoho naštve. Vy jste rádi, že se párkrát do roka utrhnete na víkend nebo na dovolenou, tak jak to máte všechno stíhat. Tedy, jednu radu bych měl. Existuje docela nedávno proznačená naučná stezka, jen deset kilometrů dlouhá, která je Českým středohořím v kostce. Projdete-li ji, to podstatné zažijete a pochopíte. Vede ve dvou smyčkách z Hlinné ke Kamýku.

S učitelem a jeho žáky k ledovým jámám

Podstatou sedmi informačních cedulí, kolem nichž budete putovat, je především geologie. Bodejť by ne, když zrovna tady se matička Země opravdu vyřádila. Představte si to tak, že se tu po milióny let usazovaly opuky a pískovce, vytvářely dno oceánu a pak do toho přišlo vrásnění a sopečná činnost a do rozlámaných usazenin se prodraly vyvřeliny a různě rychle tuhly. Výsledkem je nahromadění nejpodivuhodnějších tvarů kopců – a ještě mnoho jiných věcí, o kterých je lépe si číst na zmíněných tabulích, neboť můj výklad je tak zjednodušený, až to hezké není. Až vyjdete z Hlinné, vesničky schoulené mezi kopci, budete mít pocit, že jste někdo hodně vysoko v horách – to tady příroda takhle klame tělem. Krajina kolem vás bude třeskutě krásná, členitá, divoce zvlněná a vy budete pozvolna šplhat na Lysou horu, do oblasti přírodní rezervace Holý vrch. Budete už docela chytří, protože vlídné cedule vám vysvětlí, jak to s tím geologickým vývojem vlastně bylo a budete žasnout nad nádherou fantastických skalisek tvořených erodovaným nefelinitem, která nesou podivná jména. Vyčnívají ze strmého svahu a jsou to vlastně mrazové sruby (zní to tajemně, ale laik stejně vidí jen skály) rozdělené do roztodivných svislých sloupců místy i přes deset metrů vysokých. Některé připomínají středověké hrady s cimbuřím, jiné jsou k nerozeznání od keltských menhirů. Nejznámější z nich je souskalí (podle vzoru sousoší) Učitel a žáci. Podle toho, kdy tu budete, obklopí vás pestrá květena, do které se tu a tam s chutí zakusují malebná stádečka ovcí. Výhledy nelze popsat, nutno prožít. Právě na místech, odkud je vidět daleko do kraje pochopíte, že tohle je krajina, která vám nemůže být lhostejná. Krok za krokem – jak půvabně říkají Angličané – padáte do lásky k ní. Shůry se pak obloukem vrátíte až skoro k výchozímu bodu a prohlédnete si národní přírodní památku Bílé stráně, na kterých se mimořádně líbí teplomilným rostlinám. Půjdete-li tudy v květnových dnech, které se kvapem blíží, narazíte tu na mnoho druhů vstavačů, kterým se říká české orchideje – třeba takový vstavač nachový, to je květina, nad jejíž krásou se vám zastaví dech. Všímejte si i stromů. Vyskytují se tu totiž velmi vzácné a leckteré dokonce endemické (což vlastně znamená jinde se nevyskytující) druhy jeřábů – jeřáb český, labský, dunajský, jeřáb oskeruše… A ještě jedno doporučení: sedněte si tu na chvíli do trávy a nechte se ohlušit šumem křídel motýlů, kterých je tu nebývalé množství a to v nesčetných druzích (prý je jich bezmála tisíc). A pak zase do kopce – v Českém středohoří tu prostě jinak nejde – vzhůru na Plešivec, jednu z nejpodivnějších hor regionu a vlastně celého Česka. Rozsáhlé kamenné sutě totiž skrývají nečekané překvapení. Na jejich úpatí narazíte uprostřed léta na sníh a led. Tady, nějakých pět set metrů nad mořem. Čím to? Mohou za to ventaroly – ledové jámy, pukliny ohraničené čedičovými balvany, z nichž na vás dýchne ledový dech z nitra hory. Kdo neviděl, neuvěří.

Putujte a hrajte si

Ten výlet je vůbec celý neuvěřitelný, neznám nikoho, komu by se nevryl do paměti. A ještě rada – vezměte si dobré boty, jste přece vysoko v horách! Abych nezapomněl - pokud si na některém informačním středisku vyzvednete leták a pracovní list k naučné stezce, můžete celou cestu hrát vědomostní hru – tajenku, poznávačku a hledačku, s níž vám pomohou informační cedule. (Chcete mít malý náskok? Jednou z otázek hry je i tahle: Na jaké dvě části se dělí České středohoří? Pokud víte, máte ode mě sto bodů. Pokud ne, žádný strach, na informačních tabulích najdete všechny odpovědi.) A než vyrazíte, zajděte ještě v Litoměřicích v Michalské ulici do Geoparku CHKO České středohoří, neboť vědomosti tady nabyté se vám budou cestou také hodit. Uvidíte tu celkem čtrnáct typů hornin různého geologického stáří, které jsou v oblasti nejběžnější a tvoří středohorské vrchy. A ještě douška – cestou vás samozřejmě čekají i zajímavé stavby, protože co by to bylo za české středohoří v kostce, kdyby tu chyběl kulturní rozměr krajiny. Za všechny doporučím šestibokou barokní kapli sv. Jana Křtitele s vysokou kupolí a lucernou. Až u ní budete, vzpomeňte na Viléma Kamýckého ze Lstiboře, někdejšího majitele libochovanského panství, neboť to úplně původně byla jeho renesanční hrobka. Až více než sto let po jeho smrti, v polovině 17. století získala svou barokní podobu, kterou má dodnes.

Autor textu: Rostislav Křivánek